Horní Bradlo
Rekreačně sportovní areál
Hlavní stránka NOVINKY 2018 WELLNESS BOWLING Ubytování Sportoviště Tipy na výlety Ceník Foto galerie Foto panorama Mapa areálu Jídelní lístek Reference Kontakty
Rychlý kontakt
Jaroslav Modrovič
pondělí až pátek1000 - 2000
sobota a neděle1200 - 1700

Telefon469 338 179

Rekreační středisko TESLA
Vršov 53
539 53 Horní Bradlo
rs.tesla@seznam.cz

Ochrana osobních údajů

skanzen lidových staveb Veselý Kopec

Součástí národního bohatství jsou projevy hmotné a duchovní lidové kultury. O ně se opíráme, hledáme-li sepětí s minulostí a nacházíme je všude tam, kde se je podařilo uchránit. Soubor lidových staveb Vysočina (dále Soubor Vysočina) pečuje o tyto projevy v několika osadách obce Vysočina a v sousedním Hlinsku v části zvané Betlém, a to formou záchrany stávajících nebo přenesených objektů včetně jejich vybavení. Většina těchto památek je pro návštěvníky přístupná, umožňuje dokumentovat nejen lidové stavitelství, ale i vybavení interiérů domácností, zemědělských a technických zařízení včetně dílen. Počátky Souboru Vysočina sahají do roku 1967 (podání návrhu) až 1972, kdy se podařilo zpřístupnit první stavby. Práce se ujal aktiv dobrovolných pracovníků státní památkové péče, z jejichž iniciativy dílo vzešlo. Význam zařízení brzy přesáhl rámec okresu, a tak v roce 1981 došlo k jeho začlenění do dnešního Památkového ústavu v Pardubicích. Soubor lidových staveb Vysočina, reprezentující lidové stavitelství severní části Českomoravské vrchoviny, se tak stal jednou z devíti ucelených expozic ve volné přírodě v naší republice.
 

Zmíněné území je styčným pásmem mezi Čechami a Moravou a vyznačuje se jedinečnými doklady lidového, především roubeného domu, na kterém můžeme sledovat společné znaky, jakož i jeho specifika. Počátky utváření vesnických sídel zde sahají do středověku a v nížinách navazují na slovanské osídlení z konce prvního tisíciletí nebo jsou spojeny s vnitřní pozdně středověkou kolonizací vyšších neúrodných oblastí. Další vsi vznikaly na pasekách Železných hor v 16. století a poslední v 18. století východně od Hlinska na rozdělené panské půdě a pasekách (Filipov, Františky, Martinice, Paseky). Ke společným znakům domů této oblasti patří konstrukce stěn, lomenice a jejich výzdoba, kabřinec nebo valbička a nápisy pod nimi. Společné znaky mají také všechny poznané roubené domy ze 16. a 17. století s vysokými stropy světnic, širokými síněmi a patrovými komorami nad částí přízemí (např. Čistá č. 171, Trstěnice č. 64, Všeradov č. 10 - bez patr. komor). Odlišnosti jsou ponejvíce v půdorysném uspořádání domu a dvora, v oplocení, v použití doplňujících materiálů a detailní výzdobě. Oblast ovlivňoval dům středního Polabí, poličský dům, horácký dům a od západu dům Středočeské pahorkatiny. V expozicích Souboru Vysočina se podařilo většinu typů lidové architektury této oblasti zachránit a dokumentovat.
Dům středního Polabí byl přízemní, komorového typu, krytý doškem a se dvorem dvou nebo trojstranně uspořádaným. Na jeho lomenici se často objevoval motiv slunce.
 

Poličský dům, podobně jako svitavsko-třebovský dům, měl čtyřboký úplně obestavěný dvůr, do kterého se vjíždělo jedním z hospodářských objektů. Střešní konstrukci často nesly sloupy (podstávka), lomenice bývaly přizdobeny navíc příčným malovaným prknem. Výrazným znakem zdejších usedlostí byly mnohoboké stodoly.
Horácký dům byl roubený, neomazávaný s příslušenstvím pod jednou střechou, komoro-chlévního typu (chlév přístupný ze síně). Sýpka někdy samostatná, jindy na hambalkách nad světnicí: Na českém Horácku, podobně jako na většině území východních Čech, se do 18. století stavěly čtyřboké stodoly s výrazně nadvýšeným vjezdem.
Dům Středočeské pahorkatiny ovlivnil částečně ráz lidové architektury domu v Železných horách a na Hlinecku. Jednalo se o roubený neomazávaný přízemní dům komorového typu do 19. století bílený pouze ve spárách, později celý. Černá kuchyně v síni zůstávala často nevyčleněná, vchod do chléva byl vždy ze "záhrobně" (zápraží). Mírně zapuštěná lomenice se skládala do různých tvarů, nahoře ji ukončoval kabřinec - kukla s bohatě zdobeným nápisem. Dolní a horní pole lomenice často oddělovala profilovaná a malováním zdobená římsa (Veselý Kopec-mlýn). Výrazným znakem, který domu Středočeské pahorkatiny západním směrem od čáry Chotěboř - Podhořany chyběl, byla stříška pod lomenicí, převzatá sem od východoevropského roubeného domu. Mezi Hlinskem a Nasavrky se svisle bedněné lomenice zdobily bílou podmalbou a malovaným rostlinným ornamentem (dosud Možděnice - chalupa truhláře Žejdlíka). Zvláštností lomenic v malém okruhu kolem Hlinska, podobně jako v okolí Herálce na Havlíčkobrodsku, bylo jejich zdobení laťovou mřížkou v horním poli (dosud Hamry, Studnice, Kladno, Dědová). V rámci dvora zemědělských usedlostí na Hlinecku a v Železných horách stávaly jako samostatné objekty sýpka, ovčín, výměnek, stodola, prasečí chlívek a zdroj vody, často kombinovaný s chlazením mléka nazývaným haltýř-mlíčník. Na opukových vyvýšeninách severně od Poličky můžeme dosud nalézt zbytky pracně vyhloubených zásobníků vody místně nazývaných cisterny, kam se přiváděla voda z okapů. Z požárních důvodů se dál od usedlosti umísťovaly stavby sušáren lnu, konopí, ovoce a "kotliny" jako součást selských bělidel.
 

Vesnické prostředí charakterizovaly společenské stavby (školy, hospody), rázovitá veřejná prostranství se zvonicemi, církevní stavby (kaple, kostely, fary, drobné plastiky, kříže) a hřbitovy. Výrazným rysem hornatého českomoravského pomezí bylo množství různých lidových technických staveb, často využívajících vodní pohon.
Soubor Vysočina, zasazený do prostředí historické sídelní krajiny dosud bohaté na přírodní krásy, je utvářen tak, aby shora popisované lidové stavitelství dokumentoval a charakterizoval. Věříme, že i Vy zde najdete radost, poučení, zdroj inspirace, jakož i hrdost a úctu k naší minulosti a národním tradicím. Těšíme se na Vaši návštěvu, Vysočina Vás srdečně přivítá.


Webové stránky vytvořil DUOWEB.cz
solární svítidla | eglo | teplákovina | obývací stěny | úplety